K padesátinám Jirky Schierla

Poprvé jsem Jirku uviděl, jak stojí na barokní kazatelně v maskáčích, v ruce obří elektrickou svítilnu, a káže v setmělém kostele o historii poutního místa Skoky skupince hrstce návštěvníků pozůstalých po odpoledním nedělním koncertu.

Lézt na barokní kazatelnu v maskáčích mi přišlo jako slušný úlet. Ke své škodě jsem nechápal, že ty Jirkovy maskáče jsou ve skutečnosti náležitým a posvátným řeholním oděvem, protože díky nim srdce skokovského kostela stále bije.

Abych tohle pochopil, musel jsem s Jirkou ve Skokách prožít řadu letních dní. To, jak když mu skončí jeho strojvůdcovská šichta v osobáčku na některé z místních karlovarských tratích, nasedne do své oktávky, zespoda opancéřované, aby přežila na vymletých polňačkách, kudy jedině se dá do Skoků přijet, v zákristii se převlékne do maskáčů a vyrazí do druhé směny s křovinořezem v ruce, či zmizí s vrtačkou někde v žebroví trámů zaprášené a sluncem notně vyhřáté kostelní půdy.

Ve středověku se takovýmto lidem říkalo konvršové (konvršky). Omlouvám se všem, kteří tohle znají, ale pro ty, kteří se jako já se slovem konvrš v životě nesetkali (znal jsem jen Jirku Konvrzka, svérázného folkového barda) dodávám, že konvršové byli laičtí bratří, členové klášterního společenství, kteří do kláštera docházeli na práci a podíleli se na duchovním životě kláštera, ale bez řeholního svěcení.

Nikdy jsem se Jirky neptal, jak to má s nějakým svěcením, ale z mého pohledu je takovým konvršem tajným. I když ho asi v klášteře Teplá, pod který skokovský kostel spadá, za laického bratra nepovažují. Kdoví.

V občanském sdružení na záchranu kostela ve Skokách, jehož je Jirka Schierl předsedou, je řada takových velmi obětavých tajných konvršů a konvršek, bez kterých by se ve Skokách mnoho nedokázalo, ale asi bychom se všichni shodli na tom, že Jirka není jen předsedou, nýbrž jaksi i hlavou, srdcem i duší sdružení, a ne na posledním místě i jeho rukama.

Regula Skoky. Středověká historie řeholních řádů nedávno v Čechách ožila v  novém trapistickém klášteře v Nových Dvorech. Ale také, a skrytě, i v tom občansko-konvršovském hnutí v nedalekých Skokách.

Nevím, zda konvršové též měli nějakého svého konvršovského představeného, jako je mezi řeholníky opat. Téměř určitě ne. Ale třeba by nám to řekl přesně Jirka, pokud to někde načetl, či pokud se rozpomene na některý ze svých minulých životů.

Některé důležité věci se musí rodit ve skrytu, bezvýznamně, mimo pohled lidí upřený na velké a slavné věci. Panenka Maria, slavná patronka skokovského kostela, by nám o tom mohla vyprávět nejlépe.